Kostel a jeho zvony

Kostel sv. Matouše jako celek vznikl před rokem 1384 a po roce 1500 byl zčásti přestavěn a ještě po roce 1666 barokně upraven, současně s úpravou byla udělána nová střecha, přistavěno na věž hodinové patro a opatřena cibulovitou bání se sanktusovou vížkou. Budova kostela je obdélníková, jednolodní s odsazeným polygonálním presbytářem a v pravé části presbytáře je sakristie a předsíňka a v průčelí hranolová věž. Na presbytáři jsou opěrné pilíře a z části zazděná gotická okna. V jižní předsíni je pozdně gotická klenba a dva portály. V presbytáři je dochovaná gotická žebrová klenba ze 14. století a pozdně gotický sanktuář z roku 1500. V lodi samotné je strop z doby okolo roku 1860, pozdně gotická kruchta na polygonálních pilířích, se segmentovanými oblouky a s žebrovou klenbou. V podvěží křtící kaple je lunetová valená klenba a v ní pozdně gotická kamenná křtitelnice. Na kruchtě jsou barokní varhany a za nimi jsou schůdky do prostoru dvířek, která vedou do místnosti pod zvonovým patrem, kde vedou schody ke zvonu.

Zvony tu bývaly dva a to velký a malý. Zvony se houpou směr S-J a velký zvon je zavěšen při západní straně. Malý zvon byl zrekvírován za 1. světové války a dřevěná hlavice a srdce zmizeko neznámo kam. Po 1. světové válce zvon nebyl doplňován. 

Velký zvon byl odlit roku 1512 zvonařem Martinem Hilligerem, pocházejícícho z německého Freibergu in Erzgebirge (Krušné hory).

Dřevěný závěs je mohutný a splňuje požadovanou velikost a výšku, ale bohužel nemá gotický tvar. Zvon je k dřevěnémo závěsu přitažen středovým šroubem a šesti třmeny. Vodorovné ozdobné přepásání zde chybí. Zvon je uváděn do provozu dvěma provazy, přivázané ke koncům ráhna, které je dřevěné a připevněné třmeny k dřevěnému závěsu. Zvon se dá zvonit pouze dvěma zvoníkama, jedním zvoníkem zvon zvoní jen na straně u něho.

Na svislých stojnách zvonové stolice jsou zachována středověká valivá ložiska, tzv. rohatiny. Je to ložisko, které se skládá z několika dílů: svislé rameno ve tvaru T je uloženo ve větší části svislé stojny a z menší části na vodorovném trámu a na něm leží čep závěsu zvonu. Čep závěsu zvonu je ještě zajištěno dvěma vodorovnými čelistmi ve tvaru T a jedno rameno toho T le ještě zalomeno do písmene L, které leží na trámu. Tyto čelisti jsou spojeny řetízkem nebo hákem s vahadlem. Do provozu s hupem zvonu se toto ložisko odvaluje a dělají takto pohyby: svislé rameno se posouvá vodorovně a čelisti spolu s vahadlem se posouvá svisle a drží čep zvonu tak, aby nesjelo z ložisek. Rohatiny jsou zde nefunkční a musí se pravidelně udržovat vazelínou, protože nyní fungují jako ložiska kluzná.

Zvon má korunu s šesti uchy, hranatými a se skosenými hranami. Na čepci je nápis ohraničen linkami. Na plášti zvonu jsou z jedné strany reliéfy Matyáše a Štěpána k tomu ještě orámečkovaný nápis a naproti nim donátorský nápis se zvonařským erbem - rodina Hilligerova používala medvěda s kružítkem.

Věnec je od pláště oddělen třemi linkami, věnec je kulatý a mám zesílený lem - obrubu. 

Srdce je zavěšeno na uchu, spojeným kůží. Stav dobrý, neotlučený. Srdce je ploché s kulatým profilem. Výpust srdce přiměřeně normální.

Parametry zvonu: průměr 146,5 cm, hmotnost 2200 kg, ladění d´

Podobné zvony jsou v Litoměřicích na zvonici kostela sv. Štěpána, ve Freibergu, v Naumburgu a jinde.