Kostel byl postavěn v letech 1904-1906 a původně dle plánů měl mít normální věž a sanktusník nad křížovou lodí, ale byl projekt věže upuštěn. Dnes se dodnes na sanktusové vížce zachoval jediný velký zvon, který se normálně používá ke zvonění před mší sv., která začíná ve čtvrtek v 17:00.

 

Zvon je z roku 1905 a byl odlit bratří Grassmayrových v rakouském Feldkirchu, ve Vorarlbergu. 

Zvon má tyto parametry: průměr je 67,5 cm, hmotnost cca 200 kg, ladění dis2.

Zvon visí na dřevěném závěsu v kluzných ložiscích, stolice je klasická trojúhelníková. Koruna je tvořena 6 uchy, uspořádanými do hvězdice. Na obloucích jsou maskarony. Zvon je utažen jistnými pásy k závěsu závitovými tyčemi a utaženými matkami z obou stran.

Na čepci je ornamentální pás s rostlinnými plazy, pak nápisový pás s nápisem v němčině: GEGOSSEN VON GEBR. GRASSMAYR IN FELDKIRCH, VORARLBERG 1905.

Pod nápisovým pásem je novogotický vzor, složený z novogotických oblouků, ze severní straně na plášti je reliéf sv. Josefa. Věnec oddělen třemi linkami, prostřední linka je lemována z obou stran slabší linkou. Mezi spodními linkami je nápisový pás s nápisem v latině:

VOX MEA VOX VITAE, VOCO NOS AD SACRA VENITE!

Na věnci jsou tři linky.

Závěs srdce je jednoosé se středovým šroubem, utaženým na dřevěné hlavě. Srdce visí na kůži, má plochý závěs, pěst srdce je válcová, výpusť kulatá a krátká.

Provaz je spuštěn dolů do kostela skrz porcelánovou úchytku a dále je provaz sveden ve vrutech s okem a následně v klenbě hadicí.

 

Možné je zvonit jak z kostela (namáhavé), ale i přímo ve věžičce (jednoduché, s kontrolou pohybu zvonu, s chytáním srdce na začátku a na konci zvonění, ale je jen pro toho člověka, který se nebojí prolézat se úzkými prostory a s pracovním oděvem.

 

Doba zvonění závisí na hodnosti mše sv., při obyčejné mši sv. je to 5 minut, při mši sv. poutní je to 10 minut a k tomu 3 minuty při skončení mše sv.